Zimní král

Pacifik

 
Ledový vítr nevadí, hlavně když kráčíš kam chceš jít, 
studená zem ti prozradí,  žes ještě nezapomněl žít 
v kapse pár cigaret a zimou zkřehlý ret, nemáš rád dilema proč být. 
 
A cvočky v džínách svítící  na zimním slunci jako šperk, 
staly se tvojí světlicí, na život měl si dobrej merk, 
kouzelný divadlo,řeky jak zrcadlo i stromy bílý polštář skryl. 
 
 
Rev : Chytnout ještě svítání,v zádech vítr,v očích setkání, 
      hlídat soumrak večer při ohních a pít z dlaní roze - hřátý sníh 
      a pak táhnout pořád dál,každý z nás je zimní král, 
      každý z nás je zimní král. 
 
Jak peří sníh zas na zem pad,potmě já tuhle cestu splet, 
kraj obléknul si zimní šat,splynul jsem s řekou siluet, 
ledová vánice,zavátá silnice,stín postav jako dlouhej had. 
 
V dálce jsem zahlíd jejich krok,v mlze jsou těžko k poznání, 
za sebou tisíc malých stop,šplhají vzhrůru po stráni. 
Zimou  je vidět dech,krůpěje ve vlasech,mizejí z města spěchání. 
 
Rev : Chytnout ještě svítání . . . 
	. . . je zimní král.