Ledový vítr nevadí, hlavně když kráčíš kam chceš jít, studená zem ti prozradí, žes ještě nezapomněl žít v kapse pár cigaret a zimou zkřehlý ret, nemáš rád dilema proč být. A cvočky v džínách svítící na zimním slunci jako šperk, staly se tvojí světlicí, na život měl si dobrej merk, kouzelný divadlo,řeky jak zrcadlo i stromy bílý polštář skryl. Rev : Chytnout ještě svítání,v zádech vítr,v očích setkání, hlídat soumrak večer při ohních a pít z dlaní roze - hřátý sníh a pak táhnout pořád dál,každý z nás je zimní král, každý z nás je zimní král. Jak peří sníh zas na zem pad,potmě já tuhle cestu splet, kraj obléknul si zimní šat,splynul jsem s řekou siluet, ledová vánice,zavátá silnice,stín postav jako dlouhej had. V dálce jsem zahlíd jejich krok,v mlze jsou těžko k poznání, za sebou tisíc malých stop,šplhají vzhrůru po stráni. Zimou je vidět dech,krůpěje ve vlasech,mizejí z města spěchání. Rev : Chytnout ještě svítání . . . . . . je zimní král.