1. Mokro v botách, píseň v notách nikdy nepsanou, slunce pálí, že i skály úpal dostanou, jen osamělý balvany, až uslyší tvé přiznání, ti řeknou, že jsi dávno ztratil směr a že patříš mezi pohany a místo na jih táhneš na sever. R: Zlatý údolí, touha vzdálená, je chimérou všech dálek modravejch, zlatý údolí, co jen vítr zná, ti v horkým srdci vypaluje cejch, jak je vzdálený každý mámení a druhá strana řeky nemá břeh, zlatý údolí, zlatý údolí je celej život s rancem na zádech. 2. Snad tě k cíli dobrý víly jednou dovedou, slunce hoří, zlatí oři z dálky přijedou, když zmizí fata morgana, je zpověď dávno napsaná do kamene mlčenlivejch skal, než se někdo cestou zastaví, pak bude psáno, že jsi tady stál. R: R: