Kdo o mě bude stát

Pavel Bobek

1. Na můj práh se snáší listí,
   a chladný vítr začal právě vát,
   všichni okolo šťastní jsou a čistí.
   jen já nevím, kdo o mě bude stát.

R: Jak se ubránit té záři modrých očí,
   já pokaždé je vídám, když jdu spát,
   jako bez rukou tu stojím, svět se točí,
   a já mám pocit, jako by měl stát.

2. Tak vycházím ven z domu na předměstí,
   a vyhlížím, kdo chce se ke znát,
   všichni skrývají ten strach ze špatných zvěstí,
   tak čekám dál, kdo o mě bude stát.

R:

3. Osud bez pardonů sází rány pěstí,
   i když zůstal jsem tu sám, nechci to vzdát,
   jen doufám, že mě rozum neopustí,
   a hledám dál, kdo o mě bude stát.