Vincent

Pavel Bobek

1. Stále stejnou tmou
   svítí plátno bloudících
   malíř půlnoc kreslí smích
   ten obraz píseň zpívá pojednou.
    

2. Stíny na kopcích
   ticho hnízd a moudrý sníh
   svál sem hřích všech dětských cích
   v těch barvách, které prosí tě pojď k nám.
     
R. Já už vím a znám,
   co jsi tenkrát toužil říct
   a jak jsi trpěl pro své nadání
   učit lidi vidět víc,
   však nebyl nikdo kdo by naslouchal,
   snad dnes tu s tebou stál.
     

3. Stále stejnou tmou
   stejné louky tu hoří dnes
   mraky láká do nebes
   kde Vincentovi modré oči sní
     

4. Jak jen pozmění
   barvy žhnoucích slunečnic
   vítr v tváři má pár skic
   to smýknul štětce touhy van Gogh sám.
R.
      
*: A svět tě tak trýznil
   tvou lásku splácel zlým
   jen černé vrány nad tvou hlavou 
   ctí tvou mysl bolavou
   svět nazval velkou vášeň šílenstvím
   a já chci ti říct Vincente, 
   že není nikde svět pro lásku 
   tvou se kterou bdím.
     

5. Stále stejnou tmou
   portrét v tichu muzejním
   něžná dlaň - hold váženým
   všem očím které nesmí rozumět
     

6. Prohlíží si prázdnou zeď
   a chlápka v cárech nejchudších
   v tvých růžích trn snad ostřejší
   než kord co slouží srdci divným hrám
   
R. Já už vím a znám,
   tak hledat musíš dál.