1. Stále stejnou tmou svítí plátno bloudících malíř půlnoc kreslí smích ten obraz píseň zpívá pojednou. 2. Stíny na kopcích ticho hnízd a moudrý sníh svál sem hřích všech dětských cích v těch barvách, které prosí tě pojď k nám. R. Já už vím a znám, co jsi tenkrát toužil říct a jak jsi trpěl pro své nadání učit lidi vidět víc, však nebyl nikdo kdo by naslouchal, snad dnes tu s tebou stál. 3. Stále stejnou tmou stejné louky tu hoří dnes mraky láká do nebes kde Vincentovi modré oči sní 4. Jak jen pozmění barvy žhnoucích slunečnic vítr v tváři má pár skic to smýknul štětce touhy van Gogh sám. R. *: A svět tě tak trýznil tvou lásku splácel zlým jen černé vrány nad tvou hlavou ctí tvou mysl bolavou svět nazval velkou vášeň šílenstvím a já chci ti říct Vincente, že není nikde svět pro lásku tvou se kterou bdím. 5. Stále stejnou tmou portrét v tichu muzejním něžná dlaň - hold váženým všem očím které nesmí rozumět 6. Prohlíží si prázdnou zeď a chlápka v cárech nejchudších v tvých růžích trn snad ostřejší než kord co slouží srdci divným hrám R. Já už vím a znám, tak hledat musíš dál.