Ať mi nikdo neříká, že ne

Pavel Dobeš

1. Člověk by se na tom světě nudil,
   kdyby bylo všechno, jak by chtěl,
   v půl dvanácté ráno by se vzbudil
   a pak by si hodinku poležel.
*: Naštěstí, jak bylo zjištěno,
   unudit se nikdo nemůže,
   kráva, jen si lehne na seno,
   hmyz ji začne bodat do kůže.
R: Je to takzvaný odpočinek aktivní
   ve své podobě primitivní:
   kráva nervy ztratí,
   oháňkou se do much strefuje,
   ty zvednou se a znovu vrátí
   a melodie se opakuje.

2. Člověk hlavně nadává na komáry
   a trpí, když mu moli žerou šat,
   když červotoč se zavrtá do almary
   a housenky se slezou na salát.
*: Obdivujem roupy, co je táhne,
   tady ještě jasno nemáme,
   po čem jejich organismus prahne,
   zatím ještě stále bádáme.
R: Zatím ještě stále bádáme,
   zatím recept v ruce nemáme.
   Zatím se pohodlně ztratí
   tasemnice v našich útrobách,
   i mandelinka v bramborové nati,
   stejně jako myši v zásobách.

3. Jednou to tak bude zařízeno,
   že se nikdo zdarma nenají,
   parazitům bude odzvoněno,
   už dnes je nikde rádi nemají.
R: Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
   probouzejí v něm hněv,
   probouzejí v něm návaly zlosti,
   ale až je člověk vyžene,
   pracovních sil zas bude mít dosti,
   ať mi nikdo neříká, že ne!