Jihočeský děvčata

Pavel Dobeš

1. Spadl jsem z Marsu, je to havárie,
   hlásím přistání,
   Jindřichův Hradec - město, textilie -
   - místo konání.
R: Jakpak se tady holky staraj' vo svý kluky,
   jakpak si zařizují domovy,
   u nás na Marsu nám přímo zobou z ruky,
   jsou už takový.

2. Jenomže takových tu u vás asi není,
   žádnou nevidím,
   přes úsměv kočky na vás tygr zuby cení,
   něco mezi tím.
R: Tyhle bys těžko ztratil někde v davu
   a i když vypadají naopak,
   přivedou tě do tkalcovskýho stavu,
   ani nevíš jak.

3. Spadl jsem z Marsu, je to havárie,
   hlásím svůj přílet,
   bráním se pádu křídly fantazie,
   prosím, nestřílet!
R: Nestřílejte na mou fantazii,
   na plachty lodi, která kotví tam,
   v tý řece času, která všechno míjí
   a vlastně jenom protýká.
R: Na koně a na děti a na jejich tříkolky
   a na co všechno můžem připíjet,
   na kytky v trávě a na hezký holky,
   prosím, nestřílet!

4. Spadl jsem z Marsu, je to havárie
   v meziplanetárním vydání,
   Jindřichův Hradec - město, textilie,
   hlásím přistání.
R: Jihočeský děvčata jsou jiný
   nežli na Marsu anebo Venuši,
   koukal jsem na ně jako krtek z plastelíny,
   snad to netuší.
R: Děvčata, nezlobte se, tak já už zase letím,
   vezmu to tady přes tu zahradu,
   [: srdce mi puká, ale já ho zase slepím,
      udržujte náladu! :]