Alois byl soustružník ze staré školy a deset dalších řemesel znal, byl žňová hlídka, hasil stodoly, v umění též se orientoval, veřejnost znala Aloise Crhu z televize i z veletrhu, pořádal přednášky, rozdával podpisy, večery trávil nad dopisy, v továrních halách visely jeho portréty, pionýři ze špejlí, z kaštanů stavěli makety. Děvčata Crhu svlékala očima, Crhou se nechala vodit za nos, byl to expert a na práci číman, kabrňák, moloděc, no abnormální kos, a když normy trhal, když soustruh roztočil, lítaly jiskry jak hejna vos, "dřeš jako Crha" stalo se frází asi tak běžnou jako "polib mě v šos", zase jsme měli někoho dělného původu, kdo se stal ozdobou prvomájových průvodů. Minulý týden v pátek si přivstal a prvním taxíkem na šichtu jel, když ho nesli k soustruhu, ještě si pískal, ještě měl oči jako orel, potom však přestal vnímat lidi a začal vytáčet šponu krutou, v momentě také zřetelně vidí, že ji má v oku zabodnutou, teď poprvé chlapy přešel smích, už ani nehlesli, a bez hloupých narážek Crhu z dílny zas vynesli. Za oknem kliniky den už se šeří, na stolku brambořík smutně kvete, bez kříže u zdi tam pacient leží a jeho jméno snad uhodnete, vždyť jste ho znali, chudáka Crhu, z televize i z veletrhu, pořádal přednášky, rozdával podpisy, večery trávil se nad dopisy, v továrních halách jsme věšeli jeho portréty, děcka jsme učili z kaštanů stavět makety.