1. Když stín nad strží v Utahu skrývá rokli přes polední žár, je slyšet zdola ozvěnou, jak koulemi když práskne biliár, a pak ten stále stejný zvuk, když teče voda a chce se věřit, že se to zas jednou poddá, že není důvod utopit se, tak uplývá nám láska po večerech už dlouhý měsíce. 2. V coloradských horách dravý orel z nebe náhle slít', uklouzla mu křídla a dolů musel bez padáku jít, to prostě přijde den, kdy ztratíš všechnu páru, jednou nás to sejme v ňákým baru, padneme na podlahy mramorové, protože jsme, jak ty říkáš, sračky a kořalové. 3. Když jsme spolu, lásko moje, to první léto sloužili, v srdcích plno nepokoje a v polích zrálo obilí, čtyři stěny panelové, a ty mě strčíš do přihrádky "sračky a kořalové". R: Jestlipak víš, co k nám táhne mladý ženský, když makáme, tak proč na plný pecky, jsi jak za Marie Pujmanové, myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: Víš, proč nás vidíš jako šmouhu v rychlejch autech jet a proč nás vnímá celý tenhle svět jen jako články novinové, myslíš proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: Proč jsme schopni vrátit toky řek, do kosmu lítat i k pólům, kde je led, stavíme ledoborce atomové myslíš si proto, že jsme, lásko moje, sračky a kořalové? R: A proč se posmíváme nemocem a smrti a času, který všechno kolem drtí pěstí ručky hodinové, protože jsme, prcko moje, sračky a kořalové ...