Podivný spáč

Pavel Novák

1. Tam u zdi hřbitovní, někdo tam asi spí,
   leží tam v trávě, u hlavy kytky má,
   nechce už vstát, víckrát nechce už vstát,
   kam jen asi šel, a s kým se chtěl přivítat.

2. Boty má pokrytý prachem tý cesty zlý,
   zelený sukno v zelený trávě tlí.
   Jako by spal, leží jako by spal
   a proč nevstane, to jenom osud ví.

3. Je to spáč podivný, mé kroky neslyší,
   leží tam v trávě, celý se rosou skví.
   Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl
   a teď leží tam, na věky v trávě spí.
*. Někdo asi na něj čeká, dnem a bezesnou nocí
   z okna se dívá, šedin má stále víc.
   Šedin je víc, a proč nejde dál,
   a proč nejde dál, to jenom osud ví.

5. V uších mu buben zní, z té vřavy bitevní.
   Teď už jen leží, nemůže vstát a jít.
   Ten podivný spáč nedojde domů víc,
   ten, kdo čeká, už se ho nedočká.
*. Teď tam spí spánkem věčným, k obloze vzhůru vzhlíží.
   Leží tam v trávě, u hlavy kytky má.
   Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl,
   a teď tam leží, na věky v trávě spí.