Až ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím Budu hluchá němá slepá o to cítit budu víc možná uslyšíš že klepám z dveří vyjdeš do ulic tvrdé dláždění se kobercům jen těžko vyrovná cesta se mnou bude čistá ale prudká nerovná Budu dřevem vodou ohněm budu vším co smí se chtít a až jednou záda ohnem´ až nás smrtka přijde stít zpříma do očí jí pohlédnu a úsměv vyslovím život zbytečný se nezdá když ho láska uloví Až ti vrátím dlužné sázky až mi napovíš proč bdít budu první kdo své lásky nechá spočinout a snít až ten nejvyšší strom v údolí jen vánek položí odpustím si vlastní viny a svůj kabát odložím