Džínová nevěsta

Pepa Streichl

1. Stál jsem vedle a hleděl na ně,
   přál jim štěstí a mačkal dlaně,
   topil se v citech, co neměly cenu,
   styděl se za ně a záviděl jemu.

2. Dlouhý jak čára v erárním kvádru,
   věneček v klopě namísto řádů
   a přísně tajná hodnost a jméno,
   drobná a štíhlá, teď bude jeho.
R: Barevná nevěsta, džínová, modrá,
   voněla smíchem, závist je hrozná,
   ukrytá v barvách, zelená khaki,
    G7/6                   E7
   jak jsem mu záviděl, chtěl jsem ji taky,
   džínovou nevěstu, á,      džínovou nevěstu, á.

3. Trvalo chvíli, pak řekla "ano",
   bylo mi teskno a v ústech plano,
   lítost jsem hledal v perlivé vodce,
   jsem v pravém rohu na svatební fotce.

4. Večer když zaklepal na okenní rámy,
   lehl si vedle ní, zůstali sami,
   záclona protkaná v půlnoční černo,
   doteky a slůvka, co je to věrnost?
R:

5. Loučení v oparu nádražní hospody,
   pohledy do očí při rumu bez sody,
   a ruka ruku pevně svírá,
   budem však veselí, vždyť se neumírá.

6. Snad je mu do breku, když si sedne v kupé,
   loučení na nevím je tak trochu kruté,
   v erární posteli noc je vždycky stejná,
   ale co ona, zůstane věrná?
R: Barevná nevěsta, džínová, modrá,
   voněla smíchem, závist je hrozná,
   ukrytá v barvách, zelená khaki,
   jak jsem mu záviděl, už ji mám taky,
   džínovou nevěstu, á,      džínovou nevěstu, á,
   džínovou nevěstu, á ...