Ve zdejší čtvrti pod plynárnou očekávání rychle stárnou. A tomu, kdo nic nečeká je líp se vyhnout zdaleka. já se však, věř mi, nevyhýbám. K mým omylům a věčným chybám patří to, že mě nebolí hledat tě, ať jsi kdekoli. Zástupy žen jdou tam i zpátky a přecházejí křižovatky... Která má, bože, která z nich nějaké tahy ve tvářích? Kdo pozná z vody kalných louží, že ptáci ještě nebem krouží? Kdo nevzdal se a zápolí? Jsi to ty. Někde. Kdekoli. Kdo nevzdal se a zápolí? Jsi to ty. Někde. Kdekoli. Pudr a rtěnka místních značek a obnošený utíkáček, návaly ranních tramvají. Copak tě navždy utají? Ve sklonu šíje nebo v hlase snad něco náhle zablýská se jak hvězda spadlá do polí. A může to být kdykoli. Dost často stojím na nároží. Ani to nejběžnější zboží nestojí asi o moc míň. Až půjdeš kolem, jen se zmiň, že ani tady, pod plynárnou, očekávání nezestárnou. Snad nám to osud dovolí. I já jsem vlastně kdokoli. Snad nám to osud dovolí. I já jsem vlastně kdokoli.