Čas

Petr Kalandra

   
   Světla aut už svítěj, večer začíná
   a na chodník kapky padají.
   V parku měsíc visí přímo ve větvích
   a z kina lidi domů prchají.
   
   Před barem tu v dešti někdo postává.
   Jsi to možná ty, nebo jsem to já.
   Ptáš se sebe vejít, nebo nevejít.
   Věčnej problém pít a nevopít.

R: Čas, čas, čas, někdy láme vaz.
   Je to čas, čas, čas, co máš rád
   Je to čas tvůj čas.

   Auta kolem svištěj, někdo jede spát
   a jinej zase z domu utíká.
   A déšť ti umyl vlasy a s nima smutky tvý
   a noc tě zvolna polyká.
   
   Jsou tam stejný lidi, jsem tam možná já
   a holka náhle tvář tvou pohladí.
   Ikdyž není hezká, hezká se ti zdá.
   Přemejšlíš a to jí vodradí.

R:

   Když jdeš potom k ránu prázdnou ulicí
   a děti ještě s medvědama spí.
   Zmizela ti s nocí, s deštěm půlnočním,
   nebyla, nebo byla, co já vím.
   
   Na protější straně půjdu možná já
   zorvna jako ty, prázdnou ulicí.
   A ptáš se, kdo ti z vočí písek vymejvá,
   a kdo nakrmí mládě krkavčí.

R:  2x + Je to čas...