Světla aut už svítěj, večer začíná a na chodník kapky padají. V parku měsíc visí přímo ve větvích a z kina lidi domů prchají. Před barem tu v dešti někdo postává. Jsi to možná ty, nebo jsem to já. Ptáš se sebe vejít, nebo nevejít. Věčnej problém pít a nevopít. R: Čas, čas, čas, někdy láme vaz. Je to čas, čas, čas, co máš rád Je to čas tvůj čas. Auta kolem svištěj, někdo jede spát a jinej zase z domu utíká. A déšť ti umyl vlasy a s nima smutky tvý a noc tě zvolna polyká. Jsou tam stejný lidi, jsem tam možná já a holka náhle tvář tvou pohladí. Ikdyž není hezká, hezká se ti zdá. Přemejšlíš a to jí vodradí. R: Když jdeš potom k ránu prázdnou ulicí a děti ještě s medvědama spí. Zmizela ti s nocí, s deštěm půlnočním, nebyla, nebo byla, co já vím. Na protější straně půjdu možná já zorvna jako ty, prázdnou ulicí. A ptáš se, kdo ti z vočí písek vymejvá, a kdo nakrmí mládě krkavčí. R: 2x + Je to čas...