Červotoč

Petr Lutka, Jiří Zych

1. V dědečkově židli červotoč bydlí,
   děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví,
   až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí,
   jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí,
   řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná,
   rukodělně udělána a tím skoro posvátná."
R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl,
   prohryže se každým dřevem napříč, napodýl.
*: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí,
   že naň lidé nadávají, že ho mají neradi.
R:

2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze,
   obává se virů, sádry, rychlý chůze,
   a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý
   kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy,
   jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána,
   nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána.
R: + prohryže se napříč, napodýl ...