Drak Železňák

Petr Lutka, Jiří Zych

1. V černým lese byla velká jeskyně
   a v ní temno, jak když zhasne se v kině,
   a když té tmě přivyk' si zrak, tak poutník vidí,
   že tam v koutě válí se drak, co žere lidi.
R: Jak se ho lek', hrozně se vztek',
   řek' si:"Je zle, nebude hůř,"
   přistoupil blíž a vytáh' nůž,
   a chtěl s ním draka propíchnout.

2. Drak se probral, trochu sírou zahulil,
   pak se blíže k poutníkovi přikulil,
   jen okem loup' a řek':"Tož tak, tys' mě chtěl píchat,
   abych se lek' a přestal žít, zapomněl dýchat."
R: "Pozor si dej a schovej nůž,
   ať už jseš pryč, než řeknu "už,"
   já nejsem vůl, ba ani rak,
   mé jméno je Drak Železňák."
*: Ale ten poutník byl koumavá hlavička
   a rychle pochopil, že nestačí palička,
   palička dubová, dobrá tak na raka,
   ale však nikoli na toho zázraka.
R: A sebral lid z celýho kraje,
   šli draka bít do jeho stáje,
   bylo jich moc a drak jen sám,
   proč vám to dále povídám.
R: Teď je drak pryč, lid nemá kdo žrát,
   a tak se chodí do války prát,
   a když je mír, ať se lid třídí,
   má každej auto a špatně řídí.