Menu
A+ A A-
1. Nad městem kopec ční, jednoho rána na něm stála,
   šaty měla sváteční, Líza se jmenovala.
R: Lízo, Lízo, proč na kopci stojíš,
   Lízo, Lízo, co z toho máš,
   Lízo, Lízo, proč na kopci stojíš,
   na co se koukáš?

2. Lidé se shlukovali na stařičkém náměstí,
   o Lízině počínání kolovaly pověsti,
   jeden říkal to, druhý zase tohle, nikdo přesně nevěděl,
   a tak každý stál a pro sebe se ptal, kdykoli se na ni zahleděl.
R:

3. Ptal se Jan a ptal se Pavel, ptal se taky místní blázen,
   každičkej to vědět chtěl, ale vysvětlit nic neuměl,
   potom Líza sestoupila na stařičké náměstí,
   ke všem lidem promluvila hlasem plným bolesti:
   "Zvláštní, že vás výstřednosti všední málo zarazí,
   co se kolem dnes a denně mezi váma přihází,
   to, že pan A ženu bije a na děti neplatí,
   pan B zase denně pije, dokud sebou nemlátí,
   pan C zase v práci krade vše, co není přibité,
   to vás vůbec nerozhází, ač to denně vidíte,
   a když já na kopec vyjdu, nepiju a nekradu,
   do duší vám neklid vnikne, hned tušíte záhadu."
R:

4. Lidé, jak to uslyšeli, nečekali na radu,
   kamenem ji udeřili na čelo a na bradu,
   v tichosti ji pochovali tam vysoko na kopci,
   jen ptáček si zanotoval do večera nad obcí.
R: Lízo, Lízo, proč na kopci ležíš,
   Lízo, Lízo, co z toho máš,
   Lízo, Lízo, proč na kopci ležíš,
   na co se koukáš?

Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}