Rosnička

Petr Lutka, Jiří Zych

1. Seděla rosnička na žebříku a bylo pěkný počasí,
   zachtělo se jí koukat na svět, na horní příčku vlezla si,
   já na to koukal s potěšením, neb rosničky si vždycky cením,
   řek' jsem si tedy:"Bude pěkně, to můžu jíti ke svý slečně."
R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí,
   ptáčkové ševelí a seno voní,
   tu chodím k svojí slečně, nosím jí kvítí,
   když se mnou není, tak si zpívám o ní.

2. Byla letní neděle a mně bylo vesele,
   oblík' jsem si nový kvádro, předtím samozřejmě prádlo,
   pak sluníčko svítilo, a to rosničku čílilo,
   v žáru bylo horko jí, tak si slezla doleji,
   jak jsem to viděl, hrůzou jsem zbled',
   radši jsem si k tomu hnedka sed',
   šťoural jsem hůlkou do rosničky, ať už se pustí dolní příčky,
   a povyleze kousek nahoru, postrkoval jsem tu potvoru,
   rosnička byla jako klíště na dolní příčce přibitá,
   tak jsem jí nabral na bičiště a vyhodil do žita.
R:

3. Pán v rádiu hrdě hlásal: bude pěknej den,
   řek' jsem si, že žába lhala, a šel klidně ven,
   já a slečna chodili jsme hájem, květiny jsme do kytice trhali,
   slepí k světu, nic jsme neviděli, že se bouřka každou chvíli 
přivalí,
   díky tomu jen, že nejsme z cukru, přečkali jsme průtrž, která 
nastala,
   slečna teďka chodí hájem s jiným, prý mě kvůli pitomosti nechala.
R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí,
   ptáčkové ševelí a seno voní,
   teď hledám svoji žabku, prohlížím kvítí,
   každýho zpovídám, zda neví vo ní.