1. V dědečkově židli červotoč bydlí, děda vo tom neví, ó, kdo mu to poví, až si jednou děda sedne, židle se pod ním prolomí, jako křída v tváři zbledne a rukama zalomí, řekne tiše:"Je to rána, byla to židle památná, rukodělně udělána a tím skoro posvátná." R: Červotoč, ač nemá zuby jako krokodýl, prohryže se každým dřevem napříč, napodýl. *: Pomalounku dřevo žmoulá a vůbec mu nevadí, že naň lidé nadávají, že ho mají neradi. R: Červotoč... 2. Náš děda se bojí vo svý zdraví tuze, obává se virů, sádry, rychlý chůze, a přitom ho nenapadne, že nepřítel mrňavý kuje zatím pikle zrádné jemu přímo u hlavy, jenom židle, ta to tuší, že je vnitřně hlodána, nikdy to však neprozradí, nebyla-li tázána. R: Červotoč... + prohryže se napříč, napodýl ...