Seděla rosnička na žebříku a bylo pěkný počasí, zachtělo se jí koukat na svět, na horní příčku vlezla si, já na to koukal s potěšením, neb rosničky si vždycky cením, řek' jsem si tedy:"Bude pěkně, to můžu jíti ke svý slečně." R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí, ptáčkové ševelí a seno voní, tu chodím k svojí slečně, nosím jí kvítí, když se mnou není, tak si zpívám o ní. Byla letní neděle a mně bylo vesele, oblík' jsem si nový kvádro, předtím samozřejmě prádlo, pak sluníčko svítilo, a to rosničku čílilo, v žáru bylo horko jí, tak si slezla doleji, jak jsem to viděl, hrůzou jsem zbled', radši jsem si k tomu hnedka sed', šťoural jsem hůlkou do rosničky, ať už se pustí dolní příčky, a povyleze kousek nahoru, postrkoval jsem tu potvoru, rosnička byla jako klíště na dolní příčce přibitá, tak jsem jí nabral na bičiště a vyhodil do žita. R: Krásnej je letní čas... Pán v rádiu hrdě hlásal: bude pěknej den, řek' jsem si, že žába lhala, a šel klidně ven, já a slečna chodili jsme hájem, květiny jsme do kytice trhali, slepí k světu, nic jsme neviděli, že se bouřka každou chvíli přivalí, díky tomu jen, že nejsme z cukru, přečkali jsme průtrž, která nastala, slečna teďka chodí hájem s jiným, prý mě kvůli pitomosti nechala. R: Krásnej je letní čas, když sluníčko svítí, ptáčkové ševelí a seno voní, teď hledám svoji žabku, prohlížím kvítí, každýho zpovídám, zda neví vo ní.