Rybář kontra potkan

Petr Lutka

1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád,
   vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát,
   rybář, jak to uviděl, malou radost měl,
   popad' kámen do ruky a k potkanovi děl:

R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít,
   to si musíš, milej hochu, taky ulovit,
   já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici,
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál,
   rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal,
   jiný po tý ráně byl by v Pánu hned,
   potkan se jen votřepal a po svým dál si ved':

R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít,
   to si musíš, milej pane, jinou ulovit,
   vem si svoji udici a chyť si na ni bělici,
   bělice ti postačí, to je ryba vonačí."

*: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá,
   vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad',
   z toho plyne poučení: nelze cizí žrát.