1. Rybář chytil rybu a byl tomu rád, vtom však vylez' potkan z díry, začal mu ji žrát, rybář, jak to uviděl, malou radost měl, popad' kámen do ruky a k potkanovi děl: R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys rybu mít, to si musíš, milej hochu, taky ulovit, já ti půjčím udici a chyť si na ni bělici, bělice ti postačí, to je ryba vonačí." 2. Potkan zle se zasmál a žral rybu dál, rybáře zlost popadla, po hlavě ho vzal, jiný po tý ráně byl by v Pánu hned, potkan se jen votřepal a po svým dál si ved': R: "Jó, já mám rybu a ty nemáš rybu a chtěl bys ji zas mít, to si musíš, milej pane, jinou ulovit, vem si svoji udici a chyť si na ni bělici, bělice ti postačí, to je ryba vonačí." *: Nevesele ale končívá, kdo na sebe jenom myslívá, vona ta ryba byla otrávená, potkan po ní pad', z toho plyne poučení: nelze cizí žrát.