Klaunova zpověď

Petr Novák

1. Já v mládí často podobal se vánku. A říkali mi, že mi rozum chybí. 
   Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku, a vy se ptáte proč vám to 
povídám?
   Tak slyšte, já miloval jsem lidi a proto jim, ne bohu, se zpovídám.

2. Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý, drzý a hloupý, nic prý mi nevadí. 
   Vám lidem, vám se to mluví, já však byl šašek a musel jsem se smát. 
   A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu 

3. Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu na věky mi spadla. 
   Tam v dálce vidím, vidím slunce zář. Já za tím sluncem musím jít. 
Rec: Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít.
  

4. Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem 
pro potlesk. 
   A snad jsem taky, snad taky trochu zpych. Přesto bych rozdal, všechno 
co jen mám. 
   Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk. Tak běžte všichni pryč, já chci 
umřít sám.