1. Já v mládí často podobal se vánku. A říkali mi, že mi rozum chybí. Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku, a vy se ptáte proč vám to povídám? Tak slyšte, já miloval jsem lidi a proto jim, ne bohu, se zpovídám. 2. Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý, drzý a hloupý, nic prý mi nevadí. Vám lidem, vám se to mluví, já však byl šašek a musel jsem se smát. A bál jsem se, že pláč můj prozradí, že chtěl jsem lásku svou někomu 3. Teď už mi líčidla rozežrala tvář a maska smíchu na věky mi spadla. Tam v dálce vidím, vidím slunce zář. Já za tím sluncem musím jít. Rec: Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít. 4. Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk. A snad jsem taky, snad taky trochu zpych. Přesto bych rozdal, všechno co jen mám. Však nemám nic, mně zbyl jenom stesk. Tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám.