1. Zase už mě vysadili
na pobřeží neznámého světadílu
A já steží můžu tušit ,co mě čeká
Na pospas nechali mě nebezpečím,
bezejmenným nástrahám a divným řečím
nevím kam jdu, prostě někam
Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
Nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť
Za krajně pochybného doprovodu
mapy s množstvím bílých míst
jdu dál do nitra nových světů
Podél cesty zatím jenom matně tuším
kmeny starých chmatáků i dobrých duší
moulů a smíšků i zlých skřetů
R: Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť
2. Jsem Francisco Pizzaro
a kouzelníci domorodců věří
že mám pod čepicí skoro všechno, což tam vůbec nemám
Kde co mě mýlí, já však nedovolím,
aby na mě někdo poznal že se divím
všem nevyzpytatelným změnám
Když si potom ranní mlha sedne
spatřím v dáli masiv jménem odpoledne
podle mapy za ní leží vlažné moře zvané večer.
K němu mířím, třistapětašedesátkrát za rok
šířím zprávu, že jsem to přežil
R: Nepochopitelná, i když věčně stejná cesta
nevyzpytatelná, nevyzpytatelná pouť.