Dvacáté století

Petra Janů

1. Hned ráno jak se rozední a mlhy rozplynou,
   kapky rosy poslední na růže usednou,
   dívám se oknem zamženým a dole pode mnou,
   probouzí se ranvej a letadla už řvou

R: Tak probouzí se den ve dvácátém století
   tak probouzí se den ve dvácátém století
   tak probouzí se den ve dvácátém století
   a než vypiješ džús, tak já Ti odletím.

2. Když v roce jedna balony vylétly za svým snem,
   letci v oblaku salónním mávali cylindrem,
   kdopak si na to vzpomene dnes v hale letištní,
   má stodvacet vchodů a ze všech píseň zní.

R: Tak probouzí se den...

3. Ptáci si žijou v oblacích a slunce vychází,
   nic se spátky nevrací a nic nám neschází,
   auta se táhnou ulicí a stromů ubývá,

R: Tak probouzí se den...