1. Krajinou stromů, luk a strání a cest, co nemaj' žádnej cíl, kde nikdo neví, co mu brání, aby ten kraj navždy opustil, krajinu stromů, luk a strání. 2. Proč dnešním jitrem slunce svítí o něco míň, než předminulé ráno, ze strání ztratilo se kvítí, zas přišel podzim, a tím to bude dáno, pavouk si ustlal ve svých sítích. R: Nedávno prošel malíř krajinou, prošel krajinou, celou ji po svém vymaloval, vymaloval, snad každou barvu měnil za jinou, pak zbalil štětce, odešel zas dál, v těch jeho barvách byl cítit stesk, maloval z lásky, a ne pro potlesk. 3. Nad polem krouží hejna vran, jen vítr prohání se krajem, rozfouká listí do všech stran, nehřeje slunce, už nemá asi zájem, zavřelo zámky nebeských bran. R: 4.=1. + krajinu stromů, luk a strání ...