1. Nemohl jsem v noci usnout, možná jsem se hodně snažil nebo pod hlavou mě příliš tlačil snář A bylo pod peřinou jako v kleci a pyžamo jak z drátů tkané, spánek dávno neříkal mi pane, když úsvit pohladil mou tvář 2. Snídala jsem černou kávu a nevěřila vlastním očím, z kalendáře na mě červen zamával Přistoupil až k mému stolu, zeptal se mě zda smí prosit, možná měla jsem jen tenhle pocit, že mě o tanec při létu požádal *: Do posledních řádků odkládám své starosti, zimou sbírané se zdají přehnané Sousedovic kocour také pozbyl vážnosti, v trávě ustlané, létem hýčkané R: Za slunečných dní, za pár probdělých letních nocí můžem prožít to, o čem si necháváme zdát A do všech nových rán probouzet se s věčnou touhou hledat lásky na pár chvil a slibům nedostát 3. Žijem v době smutných písní, v trapném tichu restaurací, kde polámaných pivních tácků přibývá Jenom léto, když se vrací, druhou mízu lidem dává je to pohlazení pro naše záda, malé bolesti jak náplast přikrývá *: Proto každé ráno vstávám s novou nadějí, že ta chvíle je zas o pár kroků blíž Stane se, že všední dny nám příliš nepřejí, tak proč nepovíš, že to s létem zvládnem spíš R: Za slunečných dní...