1. Každý den dál a dál, vprostřed cesty jako král chodil tulák, boty starý na nohou, ať byl déšť, ať byl déšť nebo mráz, nebo mráz, chodil po těch cestách zas, cílem byl mu obzor střetlý s oblohou. R: Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy, a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil, když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál, já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil. 2. V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas, avšak celé léto nikdo nepřišel, a pak pošťák, a pak pošťák přijel k nám, přijel k nám, černý dopis předal nám, a v něm bylo psáno: já rád jsem vás měl. R: 3. Máma s pláčem řekla mi: už nepřijde za námi, byl to otec tvůj a hodně rád tě měl, od tý doby, od tý doby touhu mám, touhu mám po horách se toulat sám, boty toulavý jak táta mít bych chtěl.