1. Zase přilétají vrány a padá první sníh, kdesi u nebezké brány já slyším větru smích, šedý mráz svým mečem květiny zkosil, jeho hlas už všechna jezera zasklil, krajinou zní kopyt dunění, D#dim Emi A G D(-) to Martin na koni po roce přijel k nám. 2. Pod zpola zataženým nebem se tíseň rozlévá a pole zapadané sněhem své vrásky ukrývá, kousek dál jsem stála do setmění, večer zněl stříbrným zvoněním, to jen vítr na rampouchy hrál, v mé duši zanechal zimní pozdravy. R: Vrány letí krajinou jako posel krutých časů, jako stádo, které pastýř opustil, saně s bílou královnou zvolna ničí tichou krásu, kterou malíř podzim nakreslil, komu z nás se v těchto chvílích ztrácí hlas a kdo tančí po bílých parketách, komu štěstí říká "pane", i kdo patříš mezi zvané, do každého vchází zimní čas. 3. Do sněhu někdo napsal zprávu, odkud šel a kam, dlaně schovám do rukávu a tiše postrádám ptačí smích, který led by rozehřál, v očích mých svět by hned pookřál, zatím v dálce se stmívá horizont a noční Orion mi z nebe zamává. R: + do každého vchází zimní čas. *: Zase přilétají vrány a padá první sníh ...