pouliční šeď utonulá v moři anonymních tváří, s pocuchanou vírou, jak Magdaléna Máří, špičkou boty lehounce ten chmurný obraz světa roztříštím. mezi ošklivostí slov a krásou labutí. Kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou, narodil se v prázdném století. 2. Do větru jdou slova plná přání. Není vůbec snadné hledat stejnou řeč S večerem, když člověk cítí osamělost Nemusí hned s lahví hrát si na dospělost Spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál R: Kdo zkouší... 3. Na cestu nám ještě slunce svítí Proč si lámat hlavu se ztrátou iluzí Najdeme-li v sobě i pro druhé chvilku Neskončila ještě doba romantických snílků Znovu s moudrou hloupostí vracíme se zpátky do lesů R: Kdo zkouší...