Lita z Ohenu

Poutníci

1. Drahá Lito, já po tobě toužím
   a za všechno chci se jenom omluvit,
   odplouvám lodí k válečnému cíli
   a nestačím se už s tebou rozloučit.
R: Věřím, že Lita bude mojí ženou,
   věřím, že jednou ji láska zavolá,
   věřím, že bude to za krátkou chvíli,
   věřím, že Lita pak bude jenom má.

2. Ten, kdo byl v boji, sám na sobě pozná,
   co je to strach, i já to dobře vím,
   v zákopu našel jsem rozkvetlou růži
   a s ní si navečer tiše vyprávím.
R:

3. Ležím tu sám, celý zbrocený krví,
   u sebe mám ten zvadlý růže květ,
   ten květ je rudý, tak jako tvoje rety,
   tebe mám rád, ale nenávidím svět.
R: