1. Když spí dva odsouzení v lukách u hořících klád, ten dým a ta tráva je změní, než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí. 2. Když dva se nepodřeknou v noci u mlčících vrat, ta tma a to ticho je svléknou, než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí. 3. Můj most, já vím už, kde je, padá a před ním je drát, a drát, když skočím, se chvěje něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.