Smolné jaro

Poutníci

   Už bylo jaro, zrovna sníh tál,
   nebe jako modrá tůň a den se smál,
   já tam tiše za dveřmi stál, bál se překročit ten práh,
   zda na mě čeká holka, co jsem ji měl nadevše rád
   a loudil na ní: dej mi pusu,
   z dlouhejch cest já se dnes vrátil,
   a teď to spolu začnem v klusu:
   [: napřed svatba hodně veselá,
      pak půjdem spolu spát,
      nejdřív ze všeho však musím do pořádku dům dát,
      dřív, než přijdou děti, já jsem rychlej,
      beru za kliku a šinu se dál:
      už mě tu máš, tak mě vítej,
      jenže tam úplně cizí chlap stál! :]