Stíny na střechách

Poutníci

1. V bytě sousedním rádio zní, v létě vyhořel a zůstal prázdný,
   proč teď po nocích vyhrává polku s návodem, jak a s kým spát,
   tenor huláká hned po zprávách, kde byl hlavní bod atentát,
   cítím jen pach spáleniště, nikde nikdo, ohořelý práh,
   noc se drží jako klíště a já vidím stíny na střechách
   a slyším to rádio.
R: Já (že) řadu ztrát za sebou mám, s kterými se nesrovnám,
   jen si říkám: hochu, buď rád, že jseš rád,
   zmizel strach a zůstal dým, jen jedno dobře vím:
   ani jistota se nedá vážně brát.

2. Chtěl jsem odjet pryč potají, jenže rychlíkům směr čest a sláva
   kola do trávy vrůstají, courák naděje, kulhavý pták,
   se mnou po nocích se kodrcává, i když je to jen flamendrák,
   je čas mezi psem a vlkem, umírá noc, hudba utichá,
   den se plíží tichým krokem, zmizely i stíny na střechách
   a mně už tolik nevadí.
R: + a nijak zvlášť, nijak zvlášť už mi to nevadí ...