1. Kovaná kopyta tepají zem a říjnovým večerem duní, čpí jak před pluhem, tak před povozem slanou a zpocenou vůní. 2. S poslední brázdou a jak na vlnách odvádí beze stínu se skřípěním kostí, kloubů a šlach svou vznešenou denní dřinu. R1: Suffolkský ryzák i bělavý shire na svých mohutných křídlech s námi vlečou svou kládu do setmění až na lůžko z hřejivé slámy. *: Mí tažní koně, pohněte z obou stran tím vozem všech koní, zemí, co zvoní dokořán, teď je vás míň a míň a rychlostní skříň znamená víc než srdce. 3. Já najdu ti klisničku z pradávných dob, a skryji tě s ní už bez nářků a stop za křehké a zelené stromy. 4. Aby nás nebavil směšný tvůj břich a osmnáct postraňků k tomu, a jednou, až svět bude plný těch svých temných a studených domů. R2: Opět se pustíš do světových stran a nad šarmem tvým budem němí, znovu se opřeš do záblesků bran rozkročen nad celou zemí. *: 5. Stojí jak tanky na vrcholcích hor a v bitevní zbroji září, staří jak svět, ale mladí jak vzdor, s úzkou a pevnou tváří. R3: Sežeň mi loukotě z dubových dřev a planinu skrytou v kouři, tažnýho koně a zpěněnou krev, věštící velkou bouři. X: Taky píseň do nocí, než slunce najde cíl nad těžkým závojem všech vyschlých pramenů a sil, v temných vsích a městech lidí mí tažní koně nocí hřmí a burcují své kočí s vlídnou grácií, až jednou den se vztyčí a uhasí ten požár svic, my půjdem znavení všem těm tažným koním vstříc ... 6.=1. R3: *: *: *: *: