Kocůr

Pražce

1. Znát, chceš znát místa, kde můj svět stál,
   jít, za mnou jít možná sám by ses bál,
   sám víš, co říct, na co nemám se ptát,
   jako autíčko na klíček, který se utopit má,
   nechtěj hledat, co hluboko leží, co nosím jen já.
R: Malinkej kocourek usíná v košíku, klubíčko snů leží s ním,
   s malinkou holčičkou dováděl celý den, celý den byl její stín,
   koukejte na toho mizeru, pod fouskem skrývá, co vidím jen já,
   provázek s mašlí mu na chvíli seberu, když hravou náladu má.

2. Hrát, jen hrát, chce si se mnou jen hrát,
   tím víc, čím míň o něj přestávám stát,
   strach má, že já jenom s tebou chci snít,
   když mi vyprávíš o tom, co mohlo i nemohlo být,
   co se může stát, když mi řekneš: mám tě rád.
R: Tančíme valčíček na čtyři doby a život jde okolo nás,
   daleko necháme falešný sliby, jen s námi se zastavil čas,
   náš svět je schovanej, na klíček zamčenej, nikoho nepustím dál,
   nikdo sem nepatří a nikomu nevěřím, i kdyby na můj cit hrál.

3. Sníh, jen sníh smí se kolem nás nést,
   hrou, svou hrou může hlavy nám splést,
   kdo ví, co říkám, mizí rychle jak dým
   v rámech okenních, na sklech umytých, co s tím,
   á ...