Manuela

Pražce

1. Teď už víš, kam mířím,
   pohledem mizíš, když se tě ptám,
   teď už víš, jak se prach víří,
   sama se stydíš, stydím se sám.
R: Teď už víš jak já, komu vina se dává,
   teď už víš jak já, je to hra, nic víc,
   teď už víš jak já, jeden den, jedna zpráva,
   zamrazí v zádech a nestačím říct.

2. Střelnej prach ve věžích bývá,
   okolo města se stahuje stín,
   okolo nás hradba je shnilá,
   rozbuška doutná, ji nezastavím.
R:
R: Manuelo, jsi mý slunce pohlazení,
   Manuelo, jsi den mýho narození,
   Manuelo, já vím, to už pravda není,
   jenom sen, jenom stín, jenom pokoření ...

3.=1. + stydím se sám ...