Opilý koráb

Pražce

1. Nikdy neviděl příboj skály prát,
   snad proto začal o tom,
   jak v myšlenkách to vídal rád,
   řádky opilý psát, kde bral na to sílu?

2. Na říčce uprostřed města spal,
   ten koráb dál se nocí
   pod vlajkou snů a drog vpřed hnal,
   to se zas jenom zdál jeden sen, kterej mívá.
R: O kouzle míst, kde se skrývá před náladou zlou,
   před světem, před sebou,
   nechce víc než pro lásku žít,
   kolik ještě teď chvil, kolik dnů na ni zbývá.

3. Nikdy neviděl plachty ve větru plát,
   jen rád se houpal
   dnů, kde se zapomíná, že je strach, že je bída.
R: Kde se nemusí bát a skrývat před náladou zlou,
   před světem, před sebou,
   může žít, jen pro lásku žít
   každej den, každou noc, každou chvíli,
   každej den, každou noc má dost síly ...