Galerie

Příbuzní

Rec: Stromům kůže deštěm tmavne, na silnicích listí vadne
     v odlesku vodní tříště,
     a stíny dlouhé jako vlaky před sluncem maj' paneláky
     jak kostky poztrácené v kopcích,
     já se k tobě domů vracím, bez tebe se v noci ztrácím,
     a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.
     Hlavu plnou tvých očí a smíchu a pusy, co nás občas dusí,
     třeba když řekneš "co?",
     a dlouhý noci milování, kdy nad tebou se tvář má sklání
     jak na obraze v galerii, myslím, že v Ermitáži jsem to viděl,
     zblízka jsi ještě hezčí,
     a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.
R: Už vím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou
   jak sníh na vrcholcích střech,
   po všech koutech srdce mi bloudíš,
   jsem šťastnej, že mám tě, mám.
Rec: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout
     a přesvědčit, že jsi,
     miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov
     a usměvavý ráno, dobrý den,
     a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj",
     a ono, věř, jako by se usmálo,
     hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě.
R:
R:
R:
R: