Do vlasů nafoukal ti podzim vítr, najednou vypadáš jak nějakej čert, jak ti to sluší, jako bohyni z mýtů, tak jako zlatovláskám z čarovnejch her. Do očí zasedlo ti červený slunce, hned vedle s dovolením sed jsem si já, jde z tebe teplo a mně tluče zas srdce, protože schovám tě v komoře má. R: (Už je to) už je to tak, máme společný krvinky propletený, navzájem hlídáme oběh, aby splín nepad na hemžení. Když vidím, že jsi někde na duši bílá, tak snažím prokrvit ti koloběh tvůj, od vousů a od všeho zčervenáš milá, zastavím, odvracím, však ty šeptáš: stůj. Poslechnu, něžně sevřu, do ucha kousnu, nebe se otočí a začervená, přesto nám přikývne, vždyť láska jak ve snu, všechna přání úplný má. R: (Už je to) už je to tak... R: (Už je to) už je to tak...