1. Po stonku trávy míří k nám světluška, ne, nech ji být, ten její někde čeká sám, když dotkneš se jí, třeba nebude ho chtít. R: Zkus se dotknout mě a potom zkusím to já, kolik něhy nosí lidská dlaň, já nevím, ale mně se zdá, že záříš jak ze světlušek celá stráň. 2. Něco duní, neboj, klid, to jen ve skalách tu bloudí vlak, světel oken dlouhá nit dotkne se nás, zmizí pak. R: Zkus... 3. Po stonku trávy míří k nám světlušák, ne, nech ho být, unavený, chce být sám, dělal světýlka, a teď chce snít. R: Zkus...