Útes

Příbuzní

   (CAPO II)
1. Hodiny se přehouply přes čarodějnej čas,
   tma se s nebem rozdělí,
   v rádiu to zahouká a cizí tichý hlas nám oznámí,
   že týden skončil nedělí.

2. Na klíně mi ležíš, nohy pokrčený máš, spíš,
   a jak tě miluju nevnímáš,
   a nebo se ti o nás zdá všechno, co už jsme,
   lásko, můj naplněnej sne.

3. Přikryl jsem tě a těším se jak teplej máš teď svět,
   zapálím si cigáro a něhou bych tě sněd,
   dobrý, lásko, nech mě ji, nech.
R: Má, lásko, víc už tě znám, už jak život šel, mám
   vlastně poprvé rád,
   dívám se do očí tam, tam svět se otočí můj,
   vždy když chci lásku dát.

4. A začínám trpělivě snášet hnijící kořeny doby,
   bez zloby zapomínám urážky srdce
   a všechno se točí jenom kolem tebe: jestli byla, seš,
   nebo budeš, lásko moje.

5. Kus po kousku světlo ze tmy rozlévá se,
   kus po kousku zůstáváme my,
   po útesech lásky mojí, tvojí,
   naší.
R: Má lásko víc už tě znám, už jak život šel, ...
R: Má lásko víc už tě znám, už jak život šel, ...