(CAPO II) 1. Hodiny se přehouply přes čarodějnej čas, tma se s nebem rozdělí, v rádiu to zahouká a cizí tichý hlas nám oznámí, že týden skončil nedělí. 2. Na klíně mi ležíš, nohy pokrčený máš, spíš, a jak tě miluju nevnímáš, a nebo se ti o nás zdá všechno, co už jsme, lásko, můj naplněnej sne. 3. Přikryl jsem tě a těším se jak teplej máš teď svět, zapálím si cigáro a něhou bych tě sněd, dobrý, lásko, nech mě ji, nech. R: Má, lásko, víc už tě znám, už jak život šel, mám vlastně poprvé rád, dívám se do očí tam, tam svět se otočí můj, vždy když chci lásku dát. 4. A začínám trpělivě snášet hnijící kořeny doby, bez zloby zapomínám urážky srdce a všechno se točí jenom kolem tebe: jestli byla, seš, nebo budeš, lásko moje. 5. Kus po kousku světlo ze tmy rozlévá se, kus po kousku zůstáváme my, po útesech lásky mojí, tvojí, naší. R: Má lásko víc už tě znám, už jak život šel, ... R: Má lásko víc už tě znám, už jak život šel, ...