Vlaky

Příbuzní

   (CAPO V)
1. Vítr jsem v údolí mluvit slyšel,
   plul si tam v komínech zavřených chat,
   šeptal jim do oken o jaru cosi,
   o prvních kytkách do zamčených vrat.

2. O vonícím kouři ze zlámaných větví,
   spadly, když zaleh je sníh,
   a o suché trávě z loňského léta,
   už na podzim uschla jak včerejší hřích.
R: Sázava, Sázava, můj, můj nádherný kraj,
   je tiché mé, mé přesvědčení,
   zlatá má řeko, má, má písničko hraj,
   tak rychle kolem nás se všechno mění.

3. Zůstali přátelé z nejvěrnějších,
   ty vlaky nám vyměnil čas,
   kouřily z komínů a tál od nich sníh,
   jak strašně stejská se a jak stejská se z nás.
R: Sázava, Sázava, můj, můj nádherný kraj, ...
R: Sázava, Sázava, můj, můj nádherný kraj, ...