1. Kéž vším, co v cestě stojí projdu vždycky přímo vpřed kéž vyjdu tenhle kopec bez klení a slz a když mě přece jenom cestou něco rozpláče chci oplakat to dobře a pak už se s tím nevláčet 2. Kéž hřeben ještě chvíli drží vítr za teřich než projdu tímhle sedlem a složím tíhu do řeřich kéž všechny staré lásky i ty dávno zemřelé mi sklála z útrob vyrve až mě chytí za skřele R: Řídne vzduch a vítr ještě sebrat chce mi z plic dech, co v kámen ztuh čím hůř to jde, tím se mi chce dejchat víc 3. Kéž za touhletou horou zase další hora je kéž moje nohy protnou jejích boků okraje ať vzhůru nebo dolů povede mě její sráz kéž kráčím vždycky pevně raz, dva, raz, dva, raz R: Řídne vzduch... 4. = 1.