Ještě poseď, starej brachu

Radůza

1. Ještě poseď, starej brachu
   je do svítání daleko
   proveď mě tou nocí strachu
   nežli slunce najde kout
   kde mě děs a trýzeň drží v železech
   kam snad nedohlédne Bůh
   ještě tohle přežít musím
   nejeden mi zbývá dluh
   
2. Rty mi blednou, kamaráde
   mám je pevně sevřené
   než břich temnot rozpárá den
   kéž neztratím mně svěřené
   ale já tápu, zoufám, slábnu v pochybách
   cítím viny ostruhy
   na tu cestu temným lesem
   marně hledám soudruhy

R: Píseň se dere na ret už
   a můj part čeká na retuš
   podej mi pero, černou tuš
   napíšu v B-dur trubkám tuš
   
   Píseň se dere na ret už
   dnes nenechám si říci: "Kuš!"
   ať už jsi žena nebo muž
   i tebe čeká pouť skrz buš
   tak se tuž

3. Jen my dva jsme zbyli tady
   kde jsou naši kumpáni
   zatnutých dvě zubů řady
   snad nás toho uchrání
   abychom se s klením vzdali mnohem dřív
   pustili svět z náručí
   snad ten žal a utrpení
   lépe žít nás naučí

R: Píseň se dere na ret už...

4. Ještě vydrž, pobratime
   je do svítání jen pár chvil
   nežli v prach se obrátíme
   že nám Ďábel nocí vyl
   zapomenem, i když stokrát ještě psy nás budou štvát
   my vždy prorazíme leč
   a vydáme se vzhůru svahem
   mnohem výš, než roste kleč