1. Co ještě přijde, ach, co mě ještě čeká co mi osud ještě na hřbet naloží když projdu vsí, každej pes na mě štěká spáči se buděj ze sna, vrtěj na ložích 2. Dřív jsem se ptávala, proč svoje věrný stíháš a nejví ty, nad něž není věrnějších teď si myslím, že nás jako růže stříháš zbavuješ zplanělých poupat včerejších R: Možná mi kabát vztekem příliš načich a moje boty nikdy neviděly vix, ba jó až přijdu domů, tak se zeptám našich proč mě to pořád nutí klít, jó, rixum pix 3. Život mě taví ve vysokejch pecích a jak ta ocel vyjdu pevně kalená ani smrt nesrazí mě k zemi, přeci jen k modlitbě dals mi kolena R: Možná mi kabát... R: Možná mi kabát... 4. A tak se vztekám, kaju, rouhám, klamu okouším ze ctnosti i z neřestí hora touhy, s níž jsem přivázaná k lanu ta příčinou byla všech mých neštěstí Ta da da dádá...